Gaarův deníček 8

12. července 2016 v 9:00 | Nissa |  Anime
5.12. 21:00
Můj milý deníčku, dneska jsem se rozhodl že vypátrám, kdo nám chodí na perníčky. Už pár dnů se ráno probouzím celý od drobků a krabičky s perníčky jsou prázdnější a prázdnější a ráno jsou dveře do kořán a tak člověk ani nemůže večer spát nahý( no a co, vy snad nazí nechodíte). Budu celou noc vzhůru a nebudu spát, zítra má sice přijet návštěva, ale než přijedou tak už budu vyspalí. Odpoledne jsem si přečetl pár strašidelných příběhů a potom jsem si ještě pouštěl horory a teď se trochu( přiznávám, klepu se strachy) bojím. Kankurou šel na nějaký sraz milovníků panenek a Temari na dámskou jízdu. Bál jsem se zapnout televizi, protože jsem se bál že by z televize mohla vylézt Samara. Díval jsem se ještě na Annabelle a tak doufám že si Kankuro ty svoje loutky odnesl. Zatím jsem vzhůru jenom patnáct minut a všechno je zatím v pohodě. Koukl jsem se z okna a najednou... najednou mě něco trefilo do hlavy! Vyděsil jsem se, najedou to bylo jako ve filmu pokoj 1408. Doufám že tu před námi nikdo jiný nebydlel a že tu nikoho nezabili. Co mě vlastně trefilo do hlavy? Teď mi došlo že jsem doma sám! Zkusím to tu prohledat, ale upřímně doufám že nenajdu nic divného.
22:15
Nic jsem nenašel, ale slyšel jsem nějaký divný hluk v koupelně, ve filmu nezvratný osud se ten jeho kámoš zabil v koupelně, musím si dávat pozor abych nechodil moc blízko ke sprše a neuklouzl na nějaké divné záchodové vodě a taky se musím vyhnout zrcadlům, to kvůli krvavé Marry. Zatím nikdo nejde, ale je to čím dál divnější, doufám že dožiju do rána
23:30
To už vážně není sranda! venku jsem uslyšel strašidelný smích, ale když jsem se koukl ven stál tam jenom opilý Jiraya s Kakashim a Tsunade a smály se nějakému psovi co tamstál za plotem a smály se( někoho tu asi bude bolet hlava). Už jsem docela ospalý, ale musím zůstat vzhůru...
03:15
Musel jsem usnout, je až strašidelný že jsem se probudil zrovna ve tři patnáct, doufám že neumřu jako v tom filmu...Áááá někdo otvírá dveře, zalezl jsem pod gauč a hele, kdopak to je? Aha vždyť to je Choji! Kdo jiný vyčuchá schované cukrový na kilometry daleko! Vyskočil jsem z pod gauče a vyděsil jsem Chojiho, začal křičet a slibovat že ty perníčky už nikdy krást nebude a modlit se ať ho nezabiju. Já jsem mu řekl že jsem to jenom já, ale už bylo pozdě, na určitém místě na kalhotách se mu objevilo mokré kolečku, né úplně vonící. Slíbil mi, že už na ty perníky nebude chodit a já už jsem si mohl v klidu spát(Snad mě něco neudusí ve spánku), takže milý deníčku, s láskou Gaara a já jdu spát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama